„Kterak české písně k sluchu a srdci znějí!

Když Johann Gottfried Herder psal v roce 1773 své dopisy o „písních starých národů“, skrze které skuteční pěvci vypovídají o duchu lidu (Geist des Volks), dával se právě sedmnáctiletý nedostudovaný právník Jan Jeník z Bratřic naverbovat do císařského vojska. V uniformě prošel řadu zemí, všímal si také lidových písní jiných národů, ale až jako vysloužilec nashromáždil skutečnou sbírku českých lidových písní z opisů a od venkovských i městských zpěváků. Jestliže Herder zařadil do svých Hlasů národů v písních reformační texty Martina Luthera, německé překlady renesančního Shakespeara, barokního Opitze i verše o bájné české kněžně Libuši a o Křesomyslovi podle Hájkovy Kroniky české (1541), Jeník předběhl svou dobu, protože vyhledával skutečný folklór, zachoval prostotu a autenticitu pramenů, texty nevylepšoval, nevyřazoval a označil je proto jako Písně starodávné lidu obecného českého, namnoze nezbedné a pohoršlivé.

Odvolával se i na jiného nadšeného sběratele českých písní, jistého Angličana Browninga, který národní jedinečnost českého folklóru označil neobvyklým termínem „Czeskian“, aby potvrdil, „kterak český písně obecného lidu k sluchu a srdci znějí a jak náramně ty německý neohrabané, bez vší ostrovtipnosti jsou“. Ani Herder, ani Jeník ovšem nezapisovali nápěvy a paralelní hudební hodnoty folklóru vnesli do českého obrození až tzv. guberniální sbírka, Ludwig von Rittersberk, Karel Jaromír Erben a František Sušil.
Jestliže se zdálo, že obrozenci citacemi a napodobováním lidových písní tento zdroj slovesné a hudební inspirace vyčerpali, zhodnocovaly následující generace právě ten herderovský „duch lidu“ a jeníkovskou „ostrovtipnost“ českého folklóru znovu a znovu s překvapivými uměleckými výsledky.

Od tvůrce české národní hymny Františka Škroupa, přes Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Otmara Máchu, Luboše Fišera, Miroslava Raichla až k Janu Vičarovi se lidové písně vždy s novou silou a s aktuálními výrazovými prostředky prosazovaly jako esence české hudby a jako typické miniatury národní kultury.

Český chlapecký sbor se sbormistrem Jakubem Martincem je jedinečným a generačně nejmladším nositelem této ideje a nezaměnitelným interpretem tohoto literárního, hudebního a národního fenoménu.

© Stanislav Bohadlo

Share

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain